LÁSKA JE LÁSKA 
BLOG / 13.1.2018 
TAGY: SVATBA, LÁSKA


Když mi v mailové poště přistál vyplněný svatební formulář a v závorce stálo registrované partnerství, měla jsem vážně radost. 
Za ty roky jsem už vyfotila mozna dvě stovky svateb, ale dvě holky mi napsaly až teď. 

Původně to měla být jen komorní oslava s přáteli, z matriky rovnou do hospody a někde mezitím pár fotek na památku. 
Jenže k tomu mne přece nepotřebují, řekla jsem si. 
Moc jsem chtěla, aby holkám zůstaly na památku nejen fotky, ale hlavně vzpomínky. 
Vzpomínky na slavnostní slib, ale také vzpomínky na focení. 
Když jsem před lety začínala fotit a přemýšlela co a jak, řekl mi kamarád památnou větu. 
Fotky nabízí kdekdo, ty nabízej zážitek. 
A téhle jeho moudré radě jsem věrná dodnes. 

A tak jsme se nad domácí limonádou domluvily na tahu městem. 
Prostě taková fototúra po ústecku. 

Vím. 
Ústí není Praha, Labe není Vltava, Mírák není Staromák. 
Kdo tohle město zná, dá mi za pravdu. 
Jenže vždycky platí, že svět je takový, jaký si jej uděláme my sami. 
A tak v ten mrazivý pátek bylo Ústí přátelské a úsměvy rozdávalo bez vyžádání. 
V pátách s hrstkou nejlepších přátel jsme jej prošli sem a tam. 
Z radnice až na střekovské nábřeží a zase zpátky. 

Na svém facebooku to píšu ke každé fotce, ale prostě to tak mám. 
Byla jsem u téhle svatby strašně ráda. 
Protože zažít tolik lásky, přátelství a legrace za jedno odpoledne, se jen tak nepoštěstí. 
A je mi jedno, jak moc ohraně to zní. 

Jsem šťastná, že fotky budou holkám připomínat troubící auta na výpadovce pod námi, když jsme fotili na železniční lávce. 
Krmení labutí krutónky z hospody na rohu nábřeží. 
Překvapenou kapelu na vánočním pódiu, co ochotně přidávala koledu navíc, aby si mohly spolu zatančit první manželský tanec. 
Prodavače ve stánku, co nalíval jeden pohárek borůvkového svařáku za druhým, abychom si mohli připít na nesmrtelnou lásku. 

Tenhle 1. prosinec byl prostě báječný. 
Ať Vám ta láska vydrží nadosmrti.

image